Úzkorozchodky Jablonecka

V Jablonci nad Nisou a jeho blízkém okolí se nachází několik zajímavých úzkorozchodných drah. Některé z nich jsou notoricky známé, o jiných naše dráhařská veřejnost nemá dosud ani ponětí. Rád bych zde podal stručnou informaci o jejich dnešním stavu.

Mapa úzkých kolem Jablonce nad Nisou

Nejrozsáhlejší a určitě nejznámější jabloneckou úzkou je zdejší tramvaj. První úsek sítě metrovek byl dán do provozu v roce 1900 (z Rychnova do Jablonce), následoval rychlý rozvoj a do roku 1904 byly zprovozněny všechny významné trasy. Zajímavostí zdejšího tramvajového provozu byla intenzivní nákladní a poštovní doprava. V letech 1955 až 1959 byla síť téměř zlikvidována, zůstala jen původní linka Rychnov – Janov, která trhačům podlehla až v roce 1965. V roce 1953 byla vybudována tramvajová trať do Liberce, která je v provozu dodnes. Podrobnosti o jabloneckých tramvajích jsou obsáhle zpracovány v dostupné literatuře.

Pozůstatků po zrušených tramvajových tratích mnoho nenalezneme. V Rychnově zůstala plocha bývalého překladiště u nádraží, která je dodnes používána pro nakládku, takže po kolejích zde není ani památky. Pozornému procházeči ale neujde masivní ocelový sloup TV, který dosud stojí v zadní části manipulační plochy v blízkosti železniční trati (je vidět i z vlaku). V Kokoníně zůstala navzdory rozsáhlé stavební činnosti v terénu dosud čitelná tzv. Kokonínská podkova – těleso, na kterém trať točkou obcházela ostrou serpentinu silnice. Pokud se dostanete k pozemkovým mapám, nemůže vám tato točka uniknout – zdánlivě nesmyslný skoro kruh přímo bije do očí. Ve Vrkoslavicích dosud stojí objekt bývalé vozovny a před ním jsou jako zázrakem zachovány koleje (částečně již překryté asfaltem). Objekt je dost zchátralý, dnes se využívá pro odstavování autobusů. V Kokoníně, Vrkoslavicích i Jablonci lze dosud spatřit na fasádách starších neopravovaných domů charakteristické držáky trakčního vedení. Vedle Tyršových sadů v křižovatce ulic U Balvanu a Nová Pasířská stojí původní sloup TV, na kterém je dnes veřejné osvětlení a dopravní značení. U nádraží Jablonec nad Nisou vpravo před budovou lze v trávě nalézt srdcovku tramvajové výhybky. V autobusové vozovně v Pražské ulici je dochována původní tramvajová přesuvna, není však běžně veřejnosti přístupná. V Janově naproti hotelu Praha je u silnice rozšířená plocha – zde bývala konečná stanice. Nedaleko tohoto místa, v areálu sklárny Vitrum, byly před třemi lety při stavbě vodovodní přípojky vykopány patky stožárů TV a kus kolejnice zdejší tramvajové vlečky. Na závěr přidám jedno upozornění – pokud pojedete autobusem MHD (linka č. 1) po trase bývalé tramvajové trati a přejedete až ke kostelu Sv. Jana Křtitele v Janově, nepovažujte (tak jako kdysi já) pěšinu na kamenném tarasu po pravé straně silnice za těleso tramvajové tratě.

Dosud provozní tramvajová trať (linka č. 11) Liberec – Jablonec nad Nisou patří bezesporu k českým kuriozitám. Je to poslední tramvajová trať úzkého rozchodu, v celé délce je jednokolejná a mnohde vede nikoli po silnicích a ulicích, ale naopak lesem, po stráních a loukami v údolí Lužické Nisy. Asi nebude daleko od pravdy tvrzení, že jde o nejhezčí tramvajovou trať v ČR. Škoda, že s rozvojem připravovaného systému Regiotram Nisa jí začíná zvonit hrana.

Tyllerův seznam tvrdí, že v jablonecká plynárně bývala šestistovka. O té bohužel nemohu podat svědectví, neznám ji a předpokládám, že stavebními úpravami byla zcela zlikvidována.

Celkem nevelké zbytky se dají najít po zdejších stavebních drážkách, které byly zřízeny pro navážení kamene na stavbu přehrad. Žula pro přehradu Mšeno byla těžena v lomu nad Loučnou. Do lomu se dá dostat pěšky od zastávky Silka na lince č. 1, odkud je třeba jít ještě asi 350 m po silnici k Janovu. Po pravé straně silnice zde stojí dva osamělé domky, za druhým odbočuje strmě do lesa cesta do lomu. Lom je dnes částečně zavezen materiálem vytěženým ze dna Mšenské přehrady, úzká se dá přesto dobře vystopovat. Z dolní etáže lomu vedla k severu, aby se třemi protisměrnými oblouky stočila k jihu do mělkého sedla mezi kótami 581 a 598. Dnes má podobu lesní cesty. Ve zmíněném sedle je křižovatka lesních cest, odsud vede obloukem ve svahu nápadné těleso k horní etáži lomu. Od sedla vede cesta mírně z kopce k jihu a na okraji lesa ze ztrácí zástavbě v Arbesově ulici. Odsud až k hrázi VD Mšeno je terén zcela zastavěn a překopán, takže žádné další stopy po drážce už nenajdeme.

Na stavbu hráze Bedřichovské přehrady se vozil kámen z lomu na Maliníku. Z drážky je dnes lesní cesta (zelená turistická značka). Jediný zbytek tělesa se dochoval u odbočení značky od silnice Liberec – Bedřichov – zde je asi 20 m pěkného náspu. V blízkosti Melzerova pomníku křižuje cestu potok propustkem, který rovněž vypadá jako pozůstatek původního spodku drážky.

Se stavbou VD Mšeno souvisí další zajímavá stavební drážka. Sloužila při výstavbě Loučenské štoly, jíž se převádí voda z Bílé Nisy do Mšenské nádrže. Drážka se v celé délce 1750 m dochovala. Vede po dně štoly, mezi zrezivělými kolejnicemi rozchodu 600 mm protéká voda. Přístup je možný z obou stran štoly, pohodlnější však je zhora – od rozdělovacího objektu, který se nachází těsně u silnice do Janova (vlevo) asi 200 m od zástavky Modrý Dunaj. Štola končí ve Mšeně pod Arbesovou ulicí, zde může být ale obtížné vylézt z hlubokého dlážděného koryta. Při návštěvě štoly počítejte s mokrýma nohama – holínky jsou velmi vhodné.

Zůstaňme ještě v Jizerských horách – na Jizerce bývala nedlouhá lesní drážka. Nalezneme ji i v turistických mapách KČT, kde je zakreslena jako lesní cesta se jménem Jelení dráha. Procházkou po ní budete zklamáni – dnes je to lesní cesta, která drážku nepřipomíná vůbec ničím. V blízkosti jsou další cesty pojmenované jako „dráhy“ (Pruská, Hennrichova, Česká), zda i na nich vedly koleje, se mi nepodařilo zjistit.

Krátká manipulační drážka rozchodu 500 mm bývala v areálu dnešní firmy Chemiko v Rychnově (v blízkosti zastávky MHD linky č. 1 Pulečný). V roce 2004 se mi povedlo stavbou kanalizační přípojky téměř celou drážku zlikvidovat (bylo jí „na place“ jen asi 10 m), zůstal jen krátký zbytek koleje v betonové podlaze uzavřené haly.

V Pláňském lese v Rychnově byla úzká, kterou se vozil čedič z lomu k drtičům. Pamětníci si už nic nepamatují (krom toho, že zde kolejky opravdu byly), na trasu úzké lze soudit ze zemních tvarů – z lomu vede úzký hluboký zářez, který přechází do náspu nad zbytky betonové konstrukce drtičů.

Navštívíte‑li Bozkovské jeskyně, najdete zde nepoužívanou manipulační drážku rozchodu 500 mm. Drážka sloužila pro vyvážení vykopané zeminy z jeskyně. Vychází z vrat ve svahu nad cestou k jeskyním, sestupuje svážnicí a asfaltovou cestu křižuje úrovňovým přejezdem. Za cestou je malá točna a krátká kolej na odval. Na povrchu je drážka dlouhá necelých 70 m.

Poslední mně známá úzká na Jablonecku se nachází v Železném Brodě. Asi 500 m dlouhou šestistovkou se vozil vápenec z lomu do vápenky v blízkosti dnešního nádraží. Dolní část drážky je zcela zlikvidována (jsou zde paneláky). Při hledání zbytků drážky je vhodné stoupat strmě svahem od nádraží po okraji lesa k mateřské škole. Před ní vede doleva pěšina zaříznutá do svahu – to je těleso drážky. Jediným opravdu hezkým zbytkem je dosti hluboký zářez před vstupem pěšiny do areálu garáží. Za garážemi je již lom, který je ale zavezený a částečně zrekultivovaný, takže zde nic zajímavého nenajdeme.

Pokud budete mít v Železném Brodě volnou hodinku, doporučuji navštívit most zrušené normálněrozchodné vlečky továrny Liebig přes Jizeru. Ocelový most je dosud možno přejít, ale dřevěné podlážky rychle chátrají, takže za několik let už bude přejití mohutného mostu spojeno s akrobatickým výkonem.

Zdeněk Hudec, březen 2005

Příspěvek byl publikován v rubrice Historie železnic ČR se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář