Vlečky a úzkokolejky v Nýřanech

Zašlá sláva hornického kraje, zaniklé šachty a jejich vlečky a úzkokolejky…Poslední černouhelný důl v této lokalitě skončil před rovnými deseti lety – poslední vozík z dolu Krimich(II) nese datum 31. 3. 1995. Několik desítek let těžil osamocen, hornická sláva se týkala především mnohem starších dob. Vybledla již na sklonku Rakouska-Uherska, ještě více pohasla v meziválečném období, poválečná těžba na ostatních zdejších dolech byla už jen paběrkováním.

Svoz uhlí z šachet do Nýřan, případně nákladišť na trati Nýřany – Heřmanova Huť, obstarávalo několik vleček a úzkokolejek. Přehled, jistě neúplný, podává mapka. Jedná se o souhrn, různé dráhy a drážky existovaly v různých obdobích a na rozdíl od mapy se v běhu času vůbec nemusely potkat/křížit s ostatními. Z uhelných vleček je dodnes v provozu ta na bývalý důl Krimich II, kde se nakládá železný šrot. Postavena byla jako poslední, do roku 1935, kdy se udává začátek těžby na „dvojce“ náhradou za tehdy uzavřený důl Krimich I u nádraží. Paradoxně mnohem mladší, za komunismu vybudovaná krátká odbočka z ní (viz každá dobrá turistická mapa) je už slušně zarostlá…

Mapa vleček a úzkokolejek kolem Nýřan

Vlečka na bývalý Zieglerův důl (naposledy firma Dioss) je již také opuštěná a ztrácí se ve vysoké trávě. Původně vedla na důl Humboldt a na Ziegler byla prodloužena. Tento těžil do roku 1917. Poté zde zřídila Škoda muniční továrnu a rozšířila kolejiště. Například užívací povolení pro prodloužení odbočné větve od km 0,55 po 1,13 pochází z roku 1926. Od roku 1919 vybudovala z továrny k muničním skladům úzkorozchodnou síť o celkové délce 5,7 km. Na rozchodu 700 mm zde jezdily dvě parní bezohňové lokomotivy. Za komunismu se zde, jak známo, usídlil podnik Tesla. Na vlečce byla v letech 1948-1994 provozována zaměstnanecká osobní doprava. Právě před deseti lety, 18. února 1995, zde dráhaři uskutečnili zvláštní jízdu. Patrně poslední aktivitou na zieglerské vlečce byla nakládka dřeva na nákladišti u bývalého dolu Humboldt.

Dávno bez kolejí je vlečka k pankráckým dolům. Zřejmě poslední na této síti skončil roku 1934 důl Josef, tehdy však byl již napojen lanovkou k dolu Krimich I, takže vlečkový systém byl zrušen dříve. Do dnešních dnů se dochoval mohutný násep v oblouku západně od Pankráce, dále těleso s cestou v úseku od vlečky Krimich II k Pankráci, včetně zářezu pod osadou a snad oba bývalé strážní domky – na konci zářezu a v souběhu vlečky s odbočkou z dolu Antonín. Josefská větev je od bývalého mostu (lokalita „U zbouraného mostu“) rozoraná. V polích tedy již nic nepoznáme, není však vyloučeno, že existovala i odbočka (nebo odbočka úzké?) k dolu Václav nebo nějakému jeho předchůdci.

Z úzkorozchodných tratí mezi Nýřany a Kamenným Újezdem je ze zakreslených nejstarší drážka křížící vlečku na důl Josef. Tyto dvě se mohly potkat ve stejné době, nejspíš ve formě úrovňového křížení, asi proto přímo u něho stával strážní domek. V meziválečném období je zachycena úzkokolejka s obloukem těsně u obce Kamenný Újezd. Zániku místních dolů po válce asistovala drážka ze z. a n. Kam. Újezd přímo na sever a dále k dolu Karel, s odbočkami – mj. na důl Marie, který stával v sousedství transformátoru (důležitý orientační bod!). Doly na této síti byly sice krátce po osvobození uzavřeny, ovšem zase oživeny v následující celorepublikové, o efektivitu zcela nedbající vlně znovuotevírání nejrůznějších důlních děl. Definitivně skončil jako poslední důl Václav v roce 1956 a úzkokolejka byla zlikvidována.

Někdy v té době vznikla nejmladší drážka, spojující doly Marta a Krimich II. Na Krimichu kuriózně obcházela normálněrozchodné kolejiště, součástí tohoto „obchvatu“ byl i jakýsi tunel, snad ochrana před rozšiřující se haldou. Zachovalé těleso této úzkokolejky, s malými náspy a minipropustky u zahrádek, s cestou v lesním úseku, jsme procházeli, tak jako i jiné zdejší trasy, v lednu letošního roku. Západní část drážky je rozoraná.

Stejně dopadly i polní úseky ostatních drážek. Z nejstarší trasy stojí za pozornost násep podél tratě od kamenoújezdské zastávky, včetně oblouku k bývalému nadjezdu nad tratí, na jehož jižní straně byl odval. Méně patrný je zarostlý zářez v lese, mezi krajem lesa a odbočkou k dolu, umístěnému severně od Antonína. Cestou od transformátoru k dolu Karel se také dostaneme na nejstarší trasu, součástí její sítě by mohla být odbočka (nezakreslená), jež vychází u největší haldy na tomto úseku a míří k severu, zpočátku  tvořená výrazným náspem. Kmenovou trasu zde zřejmě využily všechny postupné úzkokolejky. U další haldy, kde věkem prostřední drážka na staré mapě končila, uhýbá nejmladší k severozápadu a sotva patrně se zviditelňuje prohlubněmi po pražcích. Za pozornost stojí ještě násep (nezakresleno) patrně další úzké na odval, rovnoběžný s cestou na bývalém antonínském vlečkovém křídle (do 40 metrů sev. směrem), tato trasa uhýbá do prostoru dolu severně od Antonína.

Určité stopy překvapivě vykazuje i východní z málo známých a zřejmě hluboko v 19. století zaniklých kolejových tras do původního nákladiště Blatnice. Těleso probíhá rovnoběžně se strží po její západní straně, u boční strže je patrný násep, jižněji další, mimo les je rozoráno.

Jaroslav Přibyl, září 2005

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Historie železnic ČR. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář